Malíř

Malířský odkaz a galerie obrazů

      V roce, kdy se narodil, slavila ČSR čtyřicítku, což přijal s pláčem. Po absolvování střední školy se začal věnovat kultuře, což zase přijala s pláčem ona. Ale vytrval. Již od roku 1978 absolvoval s podobně založenými tvůrci „bytové výstavy obrazů“, kde se denně vystřídalo několik desítek návštěvníků, aby se o pár let později stal pravidelným účastníkem pražských Salónů výtvarných umění, iniciátorem setkání výtvarníků (mnohdy režimem zakázaných) na pražské Kampě nazvaným “Budoucnost ve sklepě” či spoluorganizátorem “První pojízdné tramvajové výstavy v Praze” v červnu 1989. Jeho nejproduktivnějším obdobím se stala doba po převratu, a později, po mnohaleté odmlce, posledních deset let před jeho smutným odchodem. Během této doby stihl vytvořit jedinečnou sbírku více než tří set olejomaleb, které prezentoval skrze řadu samostatných i společných výstav (celý přehled zde). Přestože žil a tvořil především v Praze, kde desítky let pracoval pro Národní galerii, zastoupen je v soukromých sbírkách nejen v ČR, ale i Švédsku, Francii a Švýcarsku.

Tvůrčí začátky Zdeňka Lorenze ovlivnila především tvorba surrealistů, zejména dílo Reného Magritta, Salvatora Dalího, či Toyen. Prvotní polohu surrealistických groteskních nápadů však autor brzy opouští a postupně přechází k vlastní osobité imaginaci. Námětem jeho tajemných tichých obrazů se staly příběhy tajuplných labyrintů, zahalených postav bloudících bezúčelně prostorem, temných krajin, vodních hladin, a podmořských plání. Hlubinné prožitky snů a představ prezentovaných skrze ohromující množství uměleckých počinů vypovídají o umělcově nenaplněném hledání pevného bodu, kterého by se v příliš rychle se měnícím světě zachytil. Z obrazů je citelná potřeba vyjádřit obrovské množství emocí, o které se často neměl s kým podělit. Zároveň, jak sám uvedl, “skrze svou tvorbu hledal i sám sebe, své místo ve vesmírném dění, jež bez varování přeměňuje dávný řád v chaos a chaosu vštěpuje řád.“

Obrazy Zdeňka Lorenze jsou mnohdy více dotýkané než malované – autor často vytvářel svá snová prostředí barvou nanesenou na konečcích prstů. Až v další fázi obrazu přichází na řadu štětec. Možná i tento způsob tvorby, doslova fyzický, vnáší do obrazů duchovní poselství svého tvůrce přímo. Na diváka pak působí obrazy tajemně, důvěrně až intimně, nostalgicky a nezprostředkovaně, bez jakékoli rafinovanosti a vykalkulovaných efektů.

Ruční papíry jsou netypickou součástí jeho tvorby, která se soustřeďuje především na surrealistické olejomalby. Hravé kompozice žiletek, koláží, provázků nebo koření v ručním papíru jsou vlastně “ploché objekty z objektů”, nesourodé a zároveň harmonické. Za své “papíry” získal Zdeněk Lorenz na mezinárodní výstavě A.S.A. – “Umění v odpadu” v roce 1993 druhé místo. Pozornosti by neměly uniknout ani originální „trikotáže“, kreativním způsobem vdechující starému oblečení jeho nový surrealistický význam.

Kompletní inventuru bezmála 300 děl reflektujících čtyři dekády umělcovy tvorby, naleznete včetně informací o jejich případné prodeji zde. Samostatný ceník jednotlivých kusů vybraných u příležitosti výstavy „Pod zemí“ k prodeji pak můžete nahlédnouti zde. Obrazy jsou seřazeny vzestupně dle katalogového čísla: